Odmalička okouším barvy, vůně a zvuky starého domu a veliké venkovské zahrady. Před čtvrtstoletím se rodiče rozhodli svépomocí opravit, ochočit a oživit zchátralý statek, tehdy objekt v tzv. demoličním výměru, a vytvořili v něm útočiště uprostřed všedního koloběhu jak pro nás, tak pro přátele a další milé lidi. Od té doby se také v neprofesionálním, ale okouzleném hledáčku mého foťáku objevují opuštěné i znovu obydlované usedlosti, domky, zbytky sadů a zahrad, zarostlé cesty. Některé z nich a řadu krásných rozhovorů jsem během studií zachytila v práci „Starý dům – ruina nebo domov?“, ale pořád to byla hlavně fascinovaná zábava.

Dnes zažívám rekonstrukci v jiném stavení, opět od začátku, a coby zahradník a nemotorný řemeslník-podavač objevuji její radosti a strasti v méně komfortní pozici, než coby ono spokojené dítě na hromadě písku nebo průzkumník s blokem a termoskou čaje. Žiju v postupně rekonstruovaném, starém kamenném domě „natvrdo“ a celý příběh se zvláštně propojuje.

Jsem šťastná s novou sadbou na záhoně, se špachtlí nad původním oknem, nad sklizní čerstvé zeleniny umývané na zápraží. Není to ale idyla na plný úvazek. Každou neděli u nás probíhá pracné vydrbání hlíny a malty zpod nehtů. A pak denně dojíždím za úzký stůl v městské kanceláři, který je zatím mou obživou. Ale obživu bezprostřední, duševní, útěšnou a nabíjecí, tu nacházím pokaždé, když můžu dát ruce do hlíny, třeba jen na podvečerní hodinku po návratu domů. A kdo přijede z práce první, ten rozdělá oheň v kamnech…

Myslím si, že tenhle prostor možností, skrývající se v návratu „do hlíny“, je prostě tak úžasný, že by byla škoda jej nesdílet a nepopisovat, jakkoli to není žádný návod.

Je to jen inspirace pro nekonečno jiných, individuálních, vlastních příběhů.

 

Napadají vás připomínky, otázky, reakce? Nezdráhejte se okomentovat články nebo mi napište na info@dohliny.cz. Anebo pošlete fotku – jak vypadají vaše ruce od hlíny:)

Anna

comingout