Trnem v oku

posted in: zaseto | 0

Pokud jste už to tady trochu okoukli a prokoukli, asi vás nepřekvapí, že nebudu hájit dokonale vymetené geometrické zahrádky ani holdovat betonovým zápražím. Mám totiž dojem, že sterilní geometrie i betonu je v našem životním prostředí přes míru. Jde ale o to, jak sladit různé představy o „hezkém“ prostoru k životu, aniž bychom poškozovali či přinejmenším „škádlili“ souseda, a přitom zachovali řešení, ve kterém se sami cítíme dobře a útulně. Každý to máme jinak. A tak se nemohu vyhnout tématu, zda a nakolik je takové „pachtění se na vlhké barabizně“ či „zanedbávání pozemku“ trnem v oku blízkému či náhodnému okolí.

dohliny-trnemVoku

Možná je i vaše poněkud, jak to říci decentně… zarostlá zahrada tak trochu trnem v oku kolemjdoucím a pořádkumilným sousedům. Anebo by se i vám samotným líbilo stíhat více jejích koutů přetvářet v úhledné a intenzivně rodící záhonky…

Možná je to ale oáza pro spoustu ptáků, ježků, slepýšů a dalších drobných zvířat, pestrého hmyzu a nejrůznějších rostlin, dokonalé útočiště pro ně i pro lidskou duši.

dohliny-trnemVoku2

Jenže musím uznat, že není dobré ani možné vnucovat svou představu „romanticky bujné“ zahrady každému. Když už ta džungle políčkuje kolemjdoucí osoby i fyzicky, situace vyvolává zbytečné úleky a následné napětí… To se šlahouny růží přehoupnou přes kamenné zídky a zákeřně trhají kolemjdoucím dámám silonky. Tu a tam dostane člověk doprostřed čela větví břečťanu, bezu, modřínu nebo přerostlou kopřivou. Dojde mi to nejpozději v okamžiku, kdy mě samotnou nějaký zbloudilý šlahoun psího vína málem připraví o drdol (a to ZA plotem naší zahrádky): je nejvyšší čas předejít možnému radikálnímu sestřihu (vegetace), který by nakonec logicky provedla obecní správa, a zasáhnout samostatně. Přiznávám, většinou mi dělá problém uštípnout i malou větévku černého bezu. A když se někdo z druhého okraje pozemků vyjádří o tom, že jasany jsou plevelné stromy, pročež bychom měli zrušit celou tu zákrytovou stěnu, kterou na jednom konci vytvářejí soukromí pro obě strany, stoupne můj většinou utlumený tlak kamsi k méně mírumilovnému bodu.

dohliny-trnemVoku-4

trnemVoku3

dohliny-trnemVoku5 (2)

Ale jak se říká, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, a tohle nesnadné moudro je třeba aplikovat spravedlivě a oboustranně. Takže tu a tam slevím ze své inklinace k lučnímu a pralesnímu soukromí, a kde už je to na pováženou, občas něco na hranicích pozemků zredukuji, aspoň tak, aby to nelezlo k sousedům jako Bosanin nos v pohádce Tři veteráni. Pravda, činím tak se zdánlivou leností, tedy jen pomálu a v omezeném rozsahu. Ve skutečnosti to znamená, že bude nutné „čistící zásah“ zopakovat velmi brzy znovu, tedy stále dokolečka v krátkém intervalu, ale zdá se mi to jako únosné řešení, aby se okolí nezdálo (méně i více oprávněně) ohroženo onou rozbujelou vegetací, ale přitom aby zůstalo zelené objetí zachováno. 

Tohle řešení se dá vztáhnout na spoustu jiných činností. Obvykle je jednodušší, rychlejší a dlouhodobější, kompletně vyklučit, vyplít nebo vysekat příslušnou džungli takzvaně „z jedné vody načisto“. Naopak druhá varianta (omezit zeleň jenom zlehka, částečně, jen „to nejnutnější“) je pomalejší, většinou i doslova spletitější a pravděpodobně si brzy vyžádá opakování.

Obdobně se těžko oponuje názorům, že je jednodušší strhnout starý dům a na jeho místě postavit nový, než dlouho a komplikovaně opravovat ten původní, přizpůsobovat se některým jeho limitům a pevným dispozicím, obtížně hledat jejich propojení se současnými potřebami nebo novými okolnostmi (jako je třeba to, že zrovna nepotřebujete chlév pro koně, ale hodilo by se vám někam ubytovat přibývající potomky nebo aspoň bojler). Možná ale kritérium „rychle a snadno“ není prostě to pravé…

V každém případě je fajn nenechat se tím choulostivým balancováním vehnat do stresu a nebýt, jak se říká, jako na trní. Ani na jedné, ani na druhé straně plotu.

P. S.: Tenhle věčný rozpor kácet či nekácet (či do jaké míry) se samozřejmě neodehrává zdaleka jen na hranicích zahrad, ale i na veřejných prostranstvích či v krajině. Ideální, paušální návod neexistuje.

Ale jak se říká, dvakrát měř, jednou řež :)

Související článek: Úkryty neviditelných