Pozvolná podzimní panika

posted in: zaseto | 0

Už se skoro měsíc s měsícem sešel a tak mě jímá stud nad publikační prodlevou a návdavkem ještě nepohodlný pocit závazku, že by to čtení mělo být o to moudřejší, když už to tak dlouho trvalo. Opak je pravdou a budiž prosím shovívavě přihmouřeno oko…

Uplynulý měsíc jsem s to shrnout jen obrazově a pokud se vám zdá, že jsme byli v pěkné kaši, nejste daleko od pravdy. Ideální pokrm pro rekonstruktéry poetických starých obydlí je totiž servírován v hrnečku, aby se dal konzumovat s rukama jakkoli špinavýma, lehký, aby neznemožňoval ohýbání se a neubíral na eleganci při otloukání omítek a vyvážení suti, a zároveň sytý, aby se pro další porci nemuselo přes plachty a kartony probojovávat hned za hodinku. Podoba s všudypřítomnými stavebními materiály není vůbec náhodná. Pro obojí ale platí: je to mnohem lepší, než to vypadá, a stojí za to se do toho pustit.

dohliny-pohlceniPoklusem2

dohliny-pohlceniPoklusem

A tak se vracím k opravě názvu dnešní momentky. Podzim tu ještě (úplně!) není a pohlceni jsme sice i mírnou panikou chýlící se letní sezony, ale také potěšením. Potěšením ze srpnové zahrady i okolní krajiny, potěšením ze světla a tepla letních dní. Možná i potěšením z trochy těch rekonstrukčních puchýřů. Potěšením z milých lidí a z těžko zachytitelných, ale přece trvalých radostí, jaké mohou vyplynout jen z blízkých setkání.

Přeji vám, ať vás přelom k podzimu nestrhne do poklusu a když už vás něco pozvolna nebo znenadání pohltí, ať to není panika, ale raději útočiště příjemných okamžiků. Ať už je to dumání nad podobou ovesné kaše a malty (a kolika lžícemi se do čeho pouštět), či nad výrobou dýňové polévky a švestkových knedlíků… nebo cokoli jiného!

dohliny-dyneSvestky1