Kvete to? Nechte to…

posted in: zaseto | 0

Na ten náletový keřík hlohu, posazený mezi šeříkem a tymiánovými polštáři, jsem měla políčeno donedávna. Dokud se neproměnil v růžolícího boubelku. Ruku v ruce s dalšími výhony fialkového šeříku změnil dosud trnitý kout zahrady v duhový gejzír barev a vůní, před nímž se všechny zahradnické nůžky a pilky staly tupými. Jeho bíle kvetoucí protějšek obplétá kmen velkého jasanu u jezírka a nikdy se neopomene procházejícím jedincům prohrábnout tu ve vlasech, tu po tváři (podle výšky dotyčného). Uprostřed cestičky ke kompostu se opožděně vynořily malé, pradávné tulipánky, které už jsem skoro zapomněla postrádat. Překážejí báječně, ale ještě báječněji se pohupují ve vánku a v jarních deštících. Nesklizený kadeřávek nakvetl a výškou mu teď konkuruje jenom světle žluťounký, vysoký květ rebarbory. Všechny zdánlivě obyčejné plevele kvetou (a zvesela se chystají rozšiřovat), takže nemám to srdce je vytrhnout, pokud netrůní přímo na zelenině.

Kvete to? Nechte to. Je to nenahraditelná, nehraná krása, která je stejně tak skutečná, jako je prchavá. Stejně jako všechny okamžiky, kdy je nám dopřáno ji vnímat. Přeji vám krásný, skutečný květen.

dohliny-kveteto2

dohliny-kveteto8

dohliny-kveteto7

dohliny-kveteto4

dohliny-kveteto6

dohliny-kveteto5

dohliny-kveteto3

dohliny-kveteto9

dohliny-kveteto1