Rytmu navzdory

posted in: zaseto | 0

45-rytmus-zima-3

Uprostřed zimního období si nelze nevšimnout zkráceného přídělu denního světla a jeho důsledků a vlivů. Zajímavé je, že spolu s umělým osvětlením se sice diametrálně prodloužila doba aktivity a pracovní doba, přesto naše těla i psychické síly nesměle naznačují, že by nebylo od věci zpomalit a připustit, že hlavní produktivní sezóna přijde opět na jaře. Ranní cesty do zaměstnání a podvečerní návraty domů, obojí praktikované v černočerné tmě, mají v sobě nepříjemnou tíseň, víčka jsou i během dne těžší, než by se slušelo, a přitažlivost peřin stoupá bez ohledu na to, zdali se v nich nachází i další spřátelený medvěd (tedy partner). Oproti generacím vázaných na svit ohniště, loučí, svíček a petrolejek sice „vidíme na svět“ i v setmělých měsících podzimu a zimy, ale že by se nám tím nějak zásadně rozsvítilo, není jisté. Původně jsem měla v plánu spustit tu analýzu vegetativního klidu a přehlídku možností zimního pěstitelství, ale než se dostaneme k rostlinkám, dovolte trochu osobního popisu.

V zimní sezóně mě ani nenapadne vzít si s sebou do sprchy sklenici perlivého piva a s druhou polovinou října začnu dokonce zavírat i okénko koupelny (což jsou signály počínající zimomřivosti). Všednědenní oblékání by bylo záhodno praktikovat nejlépe pod vyhřátou přikrývkou a o víkendu jsem vždycky překvapená, jak to vlastně v naší obci vypadá, neboť během týdne z ní vidím pouze světélka rozsvícených oken a ráno na nádraží pak přibližující se očka vlaku, když konečně (většinou s takzvaným „mimořádným“ zpožděním) přijíždí, aby odvezl polospící dav do velkoměsta vstříc nepříliš bujaré mentální aktivitě na pracovištích.

Zkrátka: podzim a zima jsou krásné, ale v běžném pracovním kolotoči jsou poznamenány nevyhnutelným útlumem a zápolením s přirozenou touhou po zimním spánku.

45-rytmus-zima-2

Nejpříkladněji to vidím na kontrastu vlastní neděle a pondělí. V neděli vstanu hezky „až“ za světla – potěšeně se pokochám pokojem, viditelným i bez umělého osvětlení, pozdravím pavouky, staronové prasklinky v omítce a naše obdivuhodně otužilé pokojové květiny. Během dne se proberu k životu pořádnou procházkou nebo drobnou prací venku na voňavém, čerstvém vzduchu. A „svůj“ čas věnuji milým lidem, úklidu příbytku, louskání ořechů, kreslení, četbě a plánování jarní výsadby. Peří sice nedrhám, ale tu a tam se vybičuji k zašití nejrozpadlejších z oblíbených oděvů nebo k pečení chleba. S odpoledními hodinami se to všechno, víceméně bez pronásledování sebe sama výčitkami za nedostatečný výkon, zpomaluje do klidu, setkávání a nahřívání zad u praskajících kamen. Takový den je poklad: klidný, ale plný aktivit, neuspěchaný, ale činorodý. Odpočinek a činnosti v nenásilném tempu.

V pondělí ráno nevěřícně zamžourám do tmy, vypotácím se z domova a v téže nevěřícnosti se pod světlem zářivky probiji dnem až do večerních hodin, kdy setmělou vsí vděčně dotápu do vychladlého domu. A než se domov i my trochu ohřejeme, většinou už spíme, v mírném nastražení na opětovný zvuk budíku. V úterý je to tak nějak… lepší. Proběhla již určitá adaptace, proběhlo humorné postěžování si na zimní útlum nad kávou se spřízněnými kolegy, a navíc se s postupem týdne blíží šance zahlédnout svůj soukromý svět i za dne bílého. Zní to jako sebelítostivý nářek… kdepak, někdy je to poměrně komické (navíc, to bych musela přiznat, že víkendy před všedním dnem preferuji celoročně:)). Ale aspoň co se mě týče, jakmile se přirozené denní světlo zkrátí na deset hodin, vyhlašuje můj organismus i intelektuální schopnosti opakované, ač ignorované pokusy o stávku a podávají centrále žádosti o přehodnocení životního stylu, rytmu, tempa, harmonogramu a tak dále.

Jak do toho všeho patří zahrada, pěstování zeleniny a bylinek, agrární radosti, noření rukou do hlíny? Došlo mi to nad záhonkem polníčku mezi jemně namrzlým kadeřávkem. A podruhé pak v krámě u regálu s pogumovanými okurkami. Nic převratného. Jen to, že sami sebe a logicky i suroviny, které pojídáme, tlačíme do jakéhosi non-stop, sezónně zploštěného, takzvaně stabilního výkonného provozu. Jasně, nemusíme chodit spát se slepicemi (a dokonce ani slepice nemusí chodit spát, což je jiné téma). Posvítíme si na sebe i na výrobu našich „paliv“ uměle a celoročně. Můžeme pracovat od tmy do tmy a klidně i v lednu jíst obden rajčatový salát s bazalkou a kozím sýrem. Protože můžeme? Protože musíme? A chceme?

Tak to vidíte. Na zahradnické návody se dnes nedostane. Snad se nezlobíte, slibuji je na příště. Protože i na podzim, v zimě a v brzkém jaru existují možnosti, jak si pochutnat na dobré zelenině, a to dokonce i bez zahrady. Aspoň v množství a výběru doplňkovém, degustačním a alternativním. Zatím vám přeji co nejméně náročné ranní vstávání, hodně sil během dne a příjemné návraty domů. Užijte si je bez zbytečného spěchu. Je zima a je v pořádku zpomalit… A navíc se už pomalu, ale jistě, přehouplo přes zimní slunovrat a denního světla i sezónní energie bude opět přibývat.

45-rytmus-zima

Leave a Reply