Nepalte to, je to humus!

posted in: zaseto | 0

40-humus

Typický obrázek někdejšího podzimního venkova: spousty dýmajících ohníčků čili doutnajících hromádek vlhkého listí. Jenže pozor – pálení listí není humus, ale humus by to býval mohl být, nebýt onoho nešvaru „uklidit“ zahrádku.

Pálení listí bylo nicméně zákonem zakázáno a správa obcí samozřejmě od jakéhokoli domácího ohníčkování důrazně odrazuje, případně přidává dovětek: bioodpad patří na skládku (či do speciálních bio-kontejnerů). Zdá se to jako logická úvaha v případě malé zahrádky. Jenže pokud je zahrádka opravdu malá, pak na ní zřejmě nebude tolik stromů a jiných zdrojů padajícího listí, aby se na ni nevešlo, přesněji řečeno, aby se na ní opět smysluplně nezužitkovalo. Bohužel ty doutnající listěné ohníčky stále potkávám a často vídám zahrádky, kde na podzim nezůstal ani lísteček. Ani na stromě, ani na zemi.

Zkrátka, jako by se zapomínalo na zásadní skutečnost, a to tu, že humus rovná se poklad. A že jsme životně závislí na živé půdě a živá půda je to poslední, co vzniká při přehnaném úklidu a vyholování zahrad a políček.

(O herbicidech tu raději mluvit nebudeme, protože to má být příjemný a pozitivní článek…)

Naštěstí se tato skutečnost poslední dobou dostává na znovuobjevené výsluní a uvědomělí zahradníci a aktivisté se věnují jeho vytváření, propagaci a komunitnímu využívání i ve městech.

Zahradníci, kteří se snaží hospodařit co nejvíce ekologicky a permakulturně, jsou vlastně spíše zastánci „nehrabat“, a to z jednoduchého důvodu.

Příroda to má vymyšlené neskonale lépe než my. Můžeme tomu říkat třeba „odpadová strategie“, v níž se přístup lidí a přírody liší úplně diametrálně. To, že rostlina něco takzvaně zahodila, neznamená, že to je bez užitku, ať přímo pro ni, nebo pro okolí.

Když strom shodí listí, funguje to zároveň jako ochranná vrstva na půdě pod ním a zdroj dalších živin – dokonale funkční koloběh. Ale i za předpokladu, že listí hrabeme (ať už proto, že nám překáží na cestičkách, nebo protože tenhle úklidový tělocvik vnímáme jako nedílnou součást podzimu… já ano), měli bychom s ním zacházet jako s hodnotným přírodním vynálezem.

Přebytečné listí má tedy zamířit na kompost, kde spolu s dalšími materiály (zbytky z kuchyně, drobnějšími větvemi, vrstvami zeminy…) vytváří nenahraditelný, živinami nabitý materiál pro zdravou půdu.

Spadané listí je také úžasnou přikrývkou a ochranou rostlin proti mrazu. Pokud tedy redukovat jeho hromady pod stromy, pak jedině za účelem přesunu kupiček listí na potřebná místa zahrádky. Takové lipové listí je dokonalou, lehkou peřinkou, kterou se sluší přihrnout ke kmínků růží, zasypat jimi holé květinové záhonky, kde se rostlinky stáhly pod zem, nebo jimi zabezpečit jakékoli choulostivé keříky. Dáváme ho trochu třeba k čerstvě zasazeným rybízům nebo kolem přezimujících kadeřávků, aby jim na prázdném záhonu nebylo smutno a hlavně „holomrazno“.

A pokud vám pořád nějaké listí přebývá, je to nejlepší materiál na ultrajemný, lehký kompost – takzvanou listovku.

Můžete si ho nechat trochu zvlášť anebo ho jen v doplňkovém poměru smíchat s ostatními, drobnějšími kompostovatelnými zbytky. Na jaře (nebo ti netrpěliví a připravení už na přelomu ledna a února), až budete pomalu chystat semínka na předpěstování sazeniček, nemusíte nutně jenom do zahradnictví pro zatavený pytel. A přitom obvyklá zemina bývá pro předpěstování příliš těžká a semínkům to v jejich prvopočátcích příliš neusnadňuje. Zkuste prozkoumat kompost a využít listovku, či ji aspoň využít ve směsi.

Sebejemnější kupovaný substrát se ve srovnáním s tímhle může jít zahrabat!

Poznámka závěrem: fakt je ten, že bývá často doporučováno likvidovat (nekompostovat a odvézt) listí, které je ze stromů prokazatelně napadených šárkou nebo spálou. Drtivá většina listí je ale zdravá nebo v kondici, se kterou si příroda a rozkladné procesy poradí.

————————————————————————————————————————————————————————–

Pokud žijete ve městě a rádi byste i tak dostali do svého života „více hlíny“, velmi užitečné a zajímavé podněty a podporu najdete u organizace Kokoza: http://www.kokoza.cz/

A pokud vás během dlouhých večerů láká více četby na toto téma, doporučuji například tyto tituly (ten první je ostatně inspirativní ve všech směrech a mnozí ho zřejmě znáte…):

Jaroslav Svoboda: Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku, Smart Press, 2014

Kolektiv autorů (editor Radomil Hradil): Půda – zdravá, živá, úrodná, Fabula & Bioinstitut, 2015

Leave a Reply