Stopy a doteky

posted in: (ne)obydleno | 0

 

Každá věc a každý materiál brzy získává své „stopy času“, ať chceme nebo ne. Zbrusu nový dům přinejmenším chvíli žádné přirozené, postupné známky nenese, i když „označkován“ může být samozřejmě okamžitě, dokonce k tomu snad i svádí. Starý dům je takovou jednou velkou stopou, stačí si ho zblízka prohlédnout. 

 

Na domech a jejich různých materiálech se časem objeví rozmanité„značky“, často s jasným původcem, ať už jsou to vandalovy na izolačním plášti novostavby nebo trvalejší značky kameníkových rukou ve zdi chléva. Každá stopa má svou výpovědní hodnotu, není obsahově neutrální – sděluje nám (ať vágní či přesnější) informaci o daném objektu a jeho souvislostech: časových, přírodních i sociálních.

p-30-stopy-2-web

p-30-stopy-1-web

 

Opravování starých stavení, proměňování „ruiny“ v „domov“, je intenzivním průsečíkem úsilí a zároveň trpělivosti. Ten polorozpadlý domeček vás okouzluje a přirůstá vám k srdci, ale zároveň si dříve nebo později začnete tu a tam říkat, jestli to za to „fakt stojí“. Trápíte se tím, že stavební práce nejdou rychleji, že nemáte peníze ani čas na jejich realizaci. Musíte dělat kompromisy věcné (vyvažujete finanční, prostorové i svalové možnosti vůči vidině ideálního estetického výsledku) – a časové (tedy neustále odkládáte nějaký krok či výstup, například protože závisí na ostatních stavebních pracích). V mnoha aspektech opravy a stavby se ukáže, že jejich realizace bude trvat déle, než bylo v plánu, a ještě k tomu bude často složitější, než se zdálo.

Na druhé straně tu a tam dochází k nečekaným skokům: některé úkony se povedou naopak snadněji a bezbolestněji. Anebo jen drobný detail, který zhotovíte za chvíli nebo pár hodin a za pár korun, pozvedne celkový dojem daleko od původního zpustlého, nehostinného dojmu: okno rozjasní a zahladí nová dřevěná okapnička, stolek v neútulné ložnici oživne zeleným keříčkem bylinky, zdánlivě zničené zápraží postačí – aspoň zatím – důkladně zamést a opravit jedním dvěma kameny.

 

Právě drobné doteky péče jsou to, co vytvářejí domov. A právě ty drobné doteky jsou to, co opuštěným domům – ale i opuštěným lidem – chybí a jejichž nedostatek pomalu přispívá k odchodu. Dům třeba ještě má celkem funkční krytinu, zdi, dveře… možná i něco z vnitřních infrastruktur. Ale nikdo už neomezuje záplavu křovin a plevelů, které ho postupně zarůstají, nikdo neomete pavučiny, nikdo neopraví drobnou prasklinu v omítce, nikdo nevpouští vzduch. Ruina je opravdu relativní pojem. Relativní ve smyslu vztahový.

 

p-30-stopy-zaver

Leave a Reply