Pokoj s vyhlídkou

posted in: (ne)obydleno | 0

p-pokojsvyhlidkou

 

Opatrně našlapuju po změklé dřevěné podlaze, je celá pokrytá vrstvou tlustého prachu, sutě, větších kusů cihel, směsi rákosu ze stropu a neidentifikovatelných kousků látky, peří a střepů. Na jemně prosvítající modré výmalbě s půvabnou ornamentální obrubou – a pod ní prosvítají i jiné barvy – se porůznu táhnou narychlo nastříkané i psané výkřiky, obligátní kosočtverce a jiné piktogramy. Žádné stádo mamutů nebo oštěpy v letu. V rohu u okna je kus rozpadající se matrace. Omylem šlápnu na roztříštěnou lahev a vzpomenu si, že se mám dívat pod nohy, protože na mnoha místech není podlaha nejpevnější, někde jsou už díry skrze jeden i více stropů.

Vstupuji do dalšího z pokojů – navazují na sebe jako na zámku – a setřásám poslední obavy, že bych mohla v objektu někoho nechtěně potkat. Celým domem sice protahuje pomalý průvan, ale svěží vzduch tu není, protože všechno je zaneřáděné a promoklé. Je to takový těžký a matný, specifický zápach, ale rozhodně nepatří k nejhorším. Na oknech jsou ještě krásné mosazné kličky, klasické olivky, případně i jemně prolamované. Hluboké parapety jsou doplněné řádkou něžně tónovaných, pečlivě vyskládaných malých dlaždic. Velkými křídly beze skel je vidět do okolních polí, dokonce vidím několik srnek na horizontu. Vrátím se na podestu s teracovou mozaikou a přemýšlím, zda raději nesejít po točitém schodišti do hlavní haly, která prochází napříč celým přízemím a dělí ho na obytnou část a na veliké stáje. V domě je ticho, nehybno. Schodiště do podkroví zchátralo od poslední návštěvy k hranici bezpečnosti. Ale neodolám – možná je to poslední příležitost – a podívám se i nahoru.

Důmyslně konstruovaný krov je z větší části zřícený. Na zemi leží roztlučené porcelánové zbytky – snad stahovací lampy – a i tady trčí ze zdí pozůstatky textilních elektrických kabelů. Nade mnou se otevírá šedivá obloha: je podzimní den. Prolézám mezi trámy a roztřískanými bobrovkami, vepředu ční štít domu. Před ním napůl leží, napůl trčí zbytky někdejší věžičky. Jsou vidět záda dvou soch, každé po jedné straně štítu – koukají z nich dráty. Mezi spadlými krokvemi rostou náletové proutky…

 

Takhle vypadá jeden z mnoha domů, které se pozvolna, ale jistě rozpadají, až se rozpadnou úplně. A pokud jsou ve volné krajině, možná se nakonec úplně rozpustí v hlinitých polích, jako by tam nikdy nestály. Ale zatím poskytují zvláštní bod pro pohled, když sklouzne podzimním horizontem. A z jejich prázdných oken je netušená vyhlídka.

 

p-pokojsvyhlidkou-3

Leave a Reply