Úkryty neviditelných

posted in: zaseto | 0

p-utajeno

 

Všude v blízkém okolí – ať už ve městě nebo na venkově – existují zákoutí malé „divočiny“, drobné pralesy nejrůznějších křovin, houštin a náletů. Jsou nadrobené mezi městskou zástavbou, na tisících místech „země nikoho“, mezi obcemi, v podobě malých remízků na polích, u starých autobusových zastávek a vlakových nádraží, jako souvislá křovinná patra v parcích i „volné“ přírodě nebo jen jako kapesníčky roztrhané na maličké kousky, kde se drží uprostřed ploch betonu.

Čas od času – a stále častěji – popadne někoho z obce pořádkumilnost a zorganizuje důsledné vyklučení, tak, aby zůstalo pár největších stromů (pokud vůbec něco) a pod nimi zdusaná hlína, buď nahrazená travní monokulturou, nebo rovnou bezúdržbovou dlažbou. Aby byla přírodní diverzita zachována, možná přibyde pár zakrslých „ozdobných“ jehličnanů.

 

Na okrajích polí a v lemováních úvozových cest jsou husté křovinaté linie skoro neprohlédnutelné. Jsou příliš hustě prorostlé a nízko usazené, než aby se jimi bylo možné protáhnout a prozkoumat je. Možná i proto jsou tu a tam také zničehonic srovnány se zemí. Uvnitř se ale neukrývá nic nebezpečnějšího, než oddechující malá zvířata a hejna drobných ptáků. Závětří, přítmí, útočiště. A tajemství.

Leave a Reply