Někdo to rád horké – někdo omylem

posted in: sklizeno | 0

p-papricky

 

Měly to být takřka nudné, neškodné beranní rohy. Každopádně to byla pěkná rostlinka. Již v okamžiku koupě obalená zelenavými plody, ideální záchrana pro opožděného zahradníka a pro pustý balkonek, vystavený celodennímu žáru.

Nemám zkušenosti s pěstováním papriček, jež by stály za řeč, a voltáž jejich pálivosti volím většinou velmi opatrně. Proto mě uklidnění prodavače, že tímhle květináčkem budu dělat spíš parádu než plameny, udržovalo v naivním omylu až do okamžiku, kdy jsem první dozrálé papričky jala krájet do omáčky. Dávkovala jsem jak jinak než „od oka“ a s nonšalantní rozmařilostí, neboť jejich úroda se rozjela do nečekaných objemů a dokázala, že i z maličkého stromečku na rozpálené terásce může být hojná sklizeň. „Od oka“ se ale rozhodně nesmí dostat „do oka“, což konzumentovi dochází zhruba o vteřinu dříve, než se ozvou ochromené chuťové buňky na jazyku.

V rámci sílící paniky z končící sezóny a souvisejícího zásobovacího úsilí jsem tedy (po krátkém vzpamatování) naložila papričky s dalšími ingrediencemi, ale v jasném poměru:

papričky s kostičkami tofu a bylinkami (saturejka, rozmarýn…)

papričky s česnekem, cibulí a sýrem

papričky s papričkami (do zásoby!)

Další možností je papričky nasušit, zavařit je do pikantního čatní nebo dokonce zamrazit v bylinkových kostkách (o těch někdy samostatně).

V zimě už to nebude překvapení, ale cílená chuťová vzpruha.

A nakonec malé doznání. Většinou při svých zahradnických pokusech i zavedených postupech přemýšlím, rozmýšlím, aspoň lehce plánuju a obvykle mě zajímá předem, co je která (ač vzrostlá nebo teprve budoucí) rostlinka zač. Tohle bylo obyčejné spontánní okouzlení jednoho chladného rána při cestě do kanceláře, v městském květinářství: hele, papričky! Dobře mi tak. A proč ne!

Leave a Reply