Jedna z nejlepších věcí, které můžeme (u)dělat

posted in: kompost | 0

p-nejlepsivec

Jedna z nejlepších věcí, které můžeme pro sebe, své blízké, lokalitu a v důsledcích pro celý svět dělat, je vlastníma rukama pěstovat zeleninu a další plodiny. A nejde zdaleka jen o to, že domácí květák nebo petrželka jsou nesrovnatelně chutnější a zdravější, než ty, které se dají ve velkém a za zdánlivě výhodnou cenu koupit v obchodech, a to navzdory tomu, že úplně čistého, zcela „bio“ prostředí a bezvýhradně zdravé produkce vzhledem k širšímu prostředí nelze dosáhnout. To, že nemůžeme pěstovat a jíst „ideálně“, neznamená, že nemůžeme (a neměli bychom) pěstovat a jíst lépe.

Vliv doma vypěstovaného jídla spočívá ale v mnoha dalších aspektech. Je to bezprostřední, hmatatelný vztah k místu, kde žijeme, neustálé poznávání půdy, jejích potřeb a jejích schopností a nacházení skrytých pokladů ve zdánlivých maličkostech, jako je růst života v nejmenším detailu. Je to nenahraditelný zdroj psychohygieny tváří v tvář rostoucí technizaci a odosobnění převládajícího životního „stylu“ a ve všech fázích práce na políčku, zahradě anebo „jen“ balkónovém truhlíku, je to jeden z nejlepších způsobů, jak vydávat a zároveň vytvářet energii. Energii vloženého úsilí na jedné straně a energii, kterou zná každý, kdo ochutnal právě utržené, sluncem prohřáté rajče z rostliny, kterou během sezóny zaléval a opečovával.

Pravda, práce na zahradě samozřejmě není zdaleka jen zábava a samozřejmě nebaví – a nemusí bavit! – každého, o tom to ani není. Ale je to skvělá možnost, jak objevit kouzlo dvou důležitých věcí: péče a potěšení. Péče o malý kousek světa a potěšení z jeho prospívání i z úrody, kterou přináší.

To vůbec neznamená, že zelenina a ovoce, prodávané z obchodech, jsou špatné nebo bezcenné. Jednou jsou tady a vznikly – a to je třeba zdůraznit – díky vynaložení práce, energií a většinou za velkých obětí na našem životním prostředí, nemluvě o tom, že málokterý sebevíc nadšený zahradník dosáhne úrovně samozásobitelství. Hlavním problémem se ostatně ukazuje zacházení s produkcí, na což v poslední době ukazují úžasné projekty, jako je v českém prostředí iniciativa „Zachraň jídlo“. Ono plýtvání potravinami, na které je upozorňováno, souvisí nejen s legislativními a organizačními strukturami, ale neméně se samotným nastavením spotřebitelů. Zjednodušeně řečeno, k anonymním mrkvím ze supermarketu je zřejmě snadné a rozšířené mít celkem chladný vztah. A navíc si málokdo představí, jak taková mrkev vznikla – chybí tu hmatatelná, bezprostřední zkušenost. „Mrkev“ je prostě zboží vystavené pod zářivkami, které se nějak automaticky ocitlo v regálu, abychom si ho za pár korun mohli koupit, spotřebovat anebo případně vyhodit… Vyhodit ještě ke všemu do hlubin směsného odpadu, kterýmžto problémem a nevyužitým potenciálem se zabývá třeba hnutí „Kokoza“, společnost věnovaná možnostem kompostování ve městě.

Pěstujte, pečujte, ochutnávejte! V maličkém anebo ve velkém, sami nebo v týmu, ve městě nebo na venkově, na parapetu nebo vyvýšeném záhoně, za svým domkem nebo u dědy na chalupě. A/nebo prozkoumávejte dostupné farmářské trhy a prodejny, objevujte možnosti veškerých „bedýnkovacích služeb“, které v posledních letech nabraly takový vítr do plachet, podívejte se po blízké „KPZ“ (komunitou podporovaném zemědělství).

Ne proto, že „se to musí“ nebo že je to „trendy“, ale protože to za to opravdu stojí. A právě proto, že „máme na výběr“. Abychom o tuto zásadní a báječnou možnost výběru nepřišli, je třeba si ji uvědomovat, starat se o ni a rozvíjet ji. S rukama zabořenýma do hlíny.

Leave a Reply